Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rumunkso

30. 11. 2007

                     Romania

       Státní vlajka

                 Státní hymna

 

 

 
Deşteaptă-te, române

Deşteaptă-te, române,
din somnul cel de moarte,
În care te-adânciră
barbarii de tirani
Acum ori niciodată
croieşte-ţi altă soarte,
La care să se-nchine
şi cruzii tăi duşmani.

Acum ori niciodată
să dăm dovezi în lume
Că-n aste mâni mai
curge un sânge de roman,
Şi că-n a noastre piepturi
păstrăm cu fală-un nume
Triumfător în lupte,
un nume de Traian.

Priviţi, măreţe umbre,
Mihai, Ştefan, Corvine,
Româna naţiune,
ai voştri strănepoţi,
Cu braţele armate,
cu focul vostru-n vine,
„Viaţa-n libertate ori moarte“
strigă toţi.

Preoţi, cu crucea-n frunte 
căci oastea e creştină,
Deviza-i libertate şi scopul 
ei preasfânt.
Murim mai bine-n luptă, 
cu glorie deplină,
Decât să fim sclavi iarăşi 
în vechiul nost'pământ.
Mapa Rumunska
Probuď se, Rumune

Probuď se, Rumune,
setřes ze sebe smrtelný spánek,
do kterého tě uvrhli
krutí tyrani.
Teď nebo nikdy
vezmi osud do svých rukou,
získej si u všech uznání,
dokonce i u svých nepřátel.

Teď nebo nikdy
dej světu jasné znamení,
že v tvých žilách pulsuje
krev starých Rumunů,
a v našich srdcích
s hrdostí neseme jméno
v bojích slavného
statečného Trajána.

Pohleď na duchy mocných vladařů:
Michala, Štěpána, Korvína,
z rumunského národa
tvé velké potomstvo,
se zbraní v rukou
s plamennými srdci,
"svoboda, nebo smrt"
- toť jejich volání.

Obecné

Oficiální název: Rumunsko (România)
Rozloha: 238.391 km2
Státní zřízení: republika (parlamentní systém více stran, 2 komory parlamentu)
Počet obyvatel: 21 680 976 (r. 2003)
Hlavní město: Bukurešť
Počet obyvatel hlavního města: 1 912 718 obyvatel (r. 2002)
Jiná města: Konstanca, Temešvár, Jasy, Kluž, Brašov, Oradea
Administrativní členění: 41 žup + hl.m.Bukurešť (6 obvodů)
Úřední jazyk: Rumunština
Měna: Leu (RON)
Hlavní náboženství: Pravoslavní (87%); římsko-katolická církev (4,7%); jiná vyznání (7,5%); bez vyznání (0,1%)
Čas: SEČ +1
Hranice: Na severoseverovýchodě a na východě sousedí Rumunsko s Moldavskou republikou a Ukrajinou, na severozápadě a západě s Maďarskem, na západě a jihozápadě se Srbskem, na jihu s Bulharskem a na jihovýchodě hraničí v délce 224 km s Černým mořem.
Národnostní složení: (k r. 2002) 91 % Rumunů; 6,7 % Maďarů; 1,1% Romů; 0,3% Němců; 0,2% Ukrajinců; po 0,1% Srbů, Rusů, Tatarů, Turků, Slováků; 3,339 Čechů

Aktuální míra nezaměstnanosti (prosinec 2006) činí 5,1% . Průměrné čisté statistické mzdy se pohybují na úrovni 205-210 EUR (v Bukurešti okolo 240-245 EUR). Reálné mzdy jsou cca. o 20% nižší.

 

             Státní znak

Historie Rumunska

Kořeny rumunského národa sahají až do období před dvěma tisíci lety. Tehdy bylo současné území Rumunska obýváno Dáky, lidmi tráckého původu. V 7. - 6. stol. př.n.l. založili Řekové na černomořském pobřeží osady Histria, Tomis a Callatis tvořící bránu, kterou na dácké území pronikala řecká civilizace, jež pak splynula se zdejším obyvatelstvem. Po dvou válkách v letech 101 - 106 n.l. bylo království Dáků v době vlády krále Decebala dobyto císařem Trajanem. Rumunský národ pak vznikl splynutím dácké civilizace s civilizací římských kolonistů.  

Nejstarší zmínky o vzniku prvních rumunských státních útvarů pocházejí již z 9. - 10. století. Postupem času se tyto útvary spojily a po mnoho století bylo území dnešního Rumunska rozděleno do tří velkých územních celků, tzv. historických zemí: Valašsko (jižní část), Moldavsko (východní část) a Sedmihradsko (střední a severozápadní část). Sedmihradsko se po dlouhou dobu nacházelo pod maďarskou nadvládou. Ve snaze upevnit svoji moc v této oblasti ji maďarský král osídlil skupinami německého obyvatelstva, které přineslo duch západní civilizace a ovlivnilo rozvoj měst jako je Sigišoara, Sibiu nebo Brašov, která se stala silnými řemeslnými středisky. Středověké sedmihradské pevnosti, kláštery a paláce jsou vzácným svědectvím o staleté, dodnes existující zkušenosti - možnosti spolužití obyvatelstva různého původu. Téměř celá historie Valašska se soustřeďuje na úsilí čelit otomanským vpádům. I když Turci představovali obrovskou moc, nikdy se jim nepodařilo dobýt celé Valašsko. Stejně krutým osudem procházelo i Moldavsko, které rovněž muselo čelit tureckým, tatarským a polským vpádům.

V roce 1859 se Valašsko a Moldavsko sjednotily a vytvořily Rumunsko. Mladé Rumunské knížectví vyhlásilo v roce 1877 nezávislost a o několik let později, v roce 1881, byl kníže Carol korunován králem. Jeho nastolení na trůn znamenalo vznik Rumunského království.

Během první světové války bojovala rumunská vojska na straně Dohody a po válce se všechna území, která byla obydlena Rumuny, připojila ke království. Sedmihradsko a Bukovina, ležící na severu Moldavska, se tak oddělily z Rakousko-uherské říše a Besarábie (na východě) se vyčlenila z Ruska. 1. prosince 1918 se všechna tato území sjednotila s Rumunským královstvím, a tento den se stal státním svátkem Rumunska.

Od roku 1938 se v Rumunsku objevuje fašistická vláda, jež během 2. světové války spolupracovala s nacistickým Německem. V roce 1944 vypuklo protifašistické povstání vedené Komunistickou stranou Rumunska a v zápětí byla země osvobozena sovětskou armádou. V roce 1947 byla po prosincovém puči zrušena monarchie a po likvidaci pluralitního systému se k moci dostala Komunistická strana Rumunska (KSRLR), která vyhlásila republiku (Rumunská lidová republika). Dlouhá léta pak země trpěla pod vládou diktátora N. Ceauceska. Když nastalo postupné svrhávání komunistických režimů po celé východní Evropě, i Rumunsku se podařilo této diktatury zbavit. Na rozdíl od jiných komunistických zemí však neproběhl převrat "sametovou" formou, ale vyžádal si stovky zraněných. V důsledku krvavých manifestací, které proběhly v Timišoaru, Bukurešti, Sibiu a dalších městech, ztratil Ceuacesku moc a byl i s rodinou odsouzen k trestu smrti popravou.

Rumunsko vstoupilo do EU  1.1.2007

Evropská komise dne 26. září 2006 zveřejnila dlouho očekávanou monitorovací zprávu o připravenosti Bulharska a Rumunska na vstup do Evropské unie. Na základě solidního pokroku zaznamenaného v poslední době zpráva uvádí, že obě balkánské země budou schopny přijmout práva a závazky vyplývající z členství v EU již k 1. lednu 2007. A to i přesto, že Komise upozornila na řadu oblastí, které je potřeba zlepšit. Zvláště akcentována byla potřeba přidat v reformě soudnictví a v boji proti korupci.

Zajímavosti

Typické výrobky
Tradičním rumunským produktem jsou ručně dělané dřevěné a tkané výrobky, zejména pak ručně vyráběné ozdoby. Pro Rumunsko je rovněž specifická výroba ubrusů, krojů a vlněných koberců.

S udržováním tradice těchto výrobků souvisí rumunský folklór, který je prý nejlépe chráněný na světě a jeho prvky najdete po celé zemi. V kraji Maramureš to je zejména dřevěná architektura, kroje a keramika, v Bukovině zase vlněné materiály, barvená velikonoční vejce, kroje a dřevořezby.

Rumunská kuchyně
Rumunská kuchyně byla vždy ovlivňována kuchyněmi ostatních balkánských národů. Je velmi pestrá, pikantní a vydatná, přičemž základní potravinou je maso a sladkovodní mořské ryby. Pro rumunskou kuchyni je také typická velká spotřeba zeleniny, především pórku.

Mezi typická rumunská jídla patří řada polévek, například ciorba, což je polévka uvařená ze zkvašených otrub, uzeniny, brambor a hovězího nebo kuřecího masa. Další specialitou místní kuchyně je dušené maso tachitura moldoveneasca nebo mititei, maso zalité ostře kořeněnou omáčkou. Specialitou z oblasti delty Dunaje je kapr na grilu. Z mas je nejoblíbenější skopové, hovězí a kuřecí, z ryb pak zejména jeseter, kapr a sleď. Upravují se obvykle vařené, pečené nebo dušené.

Z dezertů jsou vyhledávanou specialitou placenta (pirožky) a papanasi (tvarohové dortíky). Národním nápojem je tzuica (švestková brandy). Má několik druhů, které se rozlišují podle síly, chuti a lokality, ze které pocházejí. Nejsilnější je tzuica de Bihor, známá také jako palinca. Velmi proslulá a chutná jsou rumunská vína, která obdržela několik mezinárodních ocenění. Uznání získala zejména vína pinot noir, cabernet sauvignon, ryzlink, pinot gris a chardonnay. Většina vín se podává se sodovkou a oblíbené je i svařené víno. Populární je také pivo. Rumunské pivo není vůbec špatné a navíc je velice levné.

Recept na tradiční jídlo
Rumunská dršťková polévka (Ciorba de burta) pro Zette 
Ingredience:
4 litry vody,
velký kus dršťky,
malý kus prorostlého hovězího,
sůl, ocet, česnek
10 kuliček pepře,
2 mrkve,
1 stonek řapíkatého celeru,
1 cibule,
1 bobkový list,
2 žloutky,

Příprava:
Dršťky a maso nakrájejte na malé kousky, vložte do vody, přidejte bobkový list, sůl a pepř a vařte. Přidejte mrkev, celer a celou cibuli a pokračujte ve vaření. Když je maso i zelenina měkká, odstavte z plotny a přidejte žloutky rozmíchané v octu a česnek. Podle chuti přidejte ocet a česnek.

Státní svátky
Státní svátky v Rumunsku (volno) - dle zákona č. 75/1996:

  • 1. a 2. ledna – Nový rok a Velikonoční pondělí
  • první a druhý velikonoční den /pravoslavné Velikonoce jsou zpravidla později než katolické
  • 1. května
  • 1. prosinec – Národní den
  • 25. a 26. prosinec – Vánoce

Náboženské svátky (dny, kdy není volno, ale lidé spíš slaví, než pracují - není vhodná návštěva či služební cesta) :

  • 7.1. (sv. Jan - Ion)
  • 8.3. - MDŽ
  • 24.4. (sv. Jiří - Gheorghe)
  • 21.5. (Konstantin a Helena)
  • 15.8. (sv. Marie)
  • 6.12. (sv. Mikuláše - Nicolae)

Význačné osobnosti vědy a kultury

George Enescu (1881-1955), jeden z největších houslistů 20. století
George Enescu, světově proslulý operní skladatel, houslista, pianista, dirigent a pedagog, se narodil 19. srpna 1881 a již jako dítě projevil mimořádnou zaujatost pro hudbu. V pěti letech napsal první kompozici pojmenovanou Rumunská země. První poučení ve hře na housle se mu dostalo od Nicolase Chioura, pak se stal žákem významného rumunského pedagoga Edouarda Caudella. Enescu pod jeho vedením dokázal zahrát již ve věku sedmi let Beethovenovy houslové sonáty. Na doporučení Claudella se stal žákem Vídeňské konzervatoře a byl tehdy jediným studentem mladším deseti let, který byl na konzervatoř přijat. Ve dvanácti letech hrál na svém absolventském vystoupení Mendelssohnův houslový koncert a za provedení získal nejvyšší vyznamenání. V roce 1895 byl přijat na Pařížskou konzervatoř a na svém vstupním koncertu hrál Brahmsův koncert, poté byl přijat do vyšší třídy profesora Martina Marsicka, jehož žáky byli v tu dobu Thibaud a Flesch. Při svém závěrečném vystoupení roku 1899 hrál houslový koncert č. 3 Camilla Saint-Saense a za provedení získal první cenu a housle od mistra Gustava Bernadela. Světově známá je především jeho skladba Rapsodie.

Eugène Ionesco (1912-1994) – slavný dramatik, básník a esejista
Eugène Ionesco, francouzský básník rumunského původu, se narodil 26. listopadu 1912 ve Slatině (Rumunsko). Byl jedním z hlavních tvůrců absurdního divadla. Na počátku proslul jako autor jarryovsko-dadaistických parodií plných ostrých výpadů proti logice světa a řeči. Pod vlivem utrpení, společenského a ideologického fanatismu a přítomnosti smrti je v díle stále více přítomná tragická a bezradná vize světa (Nosorožec, Nenajatý vrah). Terčem výsměchu “antiher” je absurdnost světa, pocit odcizení, hluboké osamění a bezmocnost člověka (Plešatá zpěvačka, The Bald Soprano - 1950, Židle, The Chairs -1952, Nenajatý vrah). Hry se později zabývají výhradně těmito metafyzickými problémy a nakonec vyúsťují až v absurdistický nihilismus (Král umírá). E. Ionesco zemřel 28. března 1994 v Paříži a je pohřben na hřbitově na Montparnassu.

Nicolae Paulescu (1869-1931) – vynálezce inzulínu
Nicolae Paulescu, rumunský fyziolog, profesor medicíny a vynálezce inzulínu, se narodil 30. října 1869 v Bukurešti. Již od útlého věku projevoval zájem o přírodní vědy a díky svým jazykových znalostem mohl číst díla latinských a řeckých literátů v originále. V roce 1900 se stal vedoucím oddělení fyziologie u lékařské fakulty a také profesor klinického lékařství v nemocnici St. Vincent de Paula v Bukurešti. Roku 1921 pak v Paříži publikoval první zkušenosti s látkou, která zachránila psa po pankreatektomii před neodvratnou smrtí, a následující rok získal patent na výrobu inzulínu.


Nositelé Nobelovy ceny
Georgie E. Palade – Nobelova cena za fyziologii/medicínu, 1974
Elie Diesel – Nobelova cena za mír, 1986

Zajímavá místa

Karpaty

Karpatský oblouk do Rumunska vstupuje na severu z Ukrajiny a dělí se na dva proudy: východní (Carpaţii Orientali) a západní (Carpaţii Occidentali). Na jihu jsou pak oba spojeny příčným pásmem Jižních Karpat (Carpaţii Meridionali), zvaných též Transylvánské Alpy. Tato jižní část je nejvyšší a je v ní také nejvyšší hora Rumunska Moldoveanu (2543). Uprostřed prstence hor se nachází Transylvánská plošina, srdce Sedmihradska.

Apuseni

Hlavní část Západních Karpat (Carpaţii Occidentali), které se nízkou vrchovinou na severozápadě Rumunska oddělují od hlavního karpatského řetězce, aby se s ním na jihozápadě opět spojily a oddělily tak Transylvánskou náhorní plošinu, která zůstala uprostřed. Apuseni je soustavou menších horských celků, často krasových. Jeho nejvyšší částí je Bihor (Curcubata Mare 1849 m), kde jsou také nejvýznamnější krasové jevy. Najdete tu spoustu ponorů a vyvěraček, vodopády, jeskyně, do nichž se dá leda proplavat, ledové jeskyně, propasti a hluboké soutěsky. Přírodní rezervací je Peştera Scărişoara (ledová jeskyně), Cetăţile Ponorului (obrovská jeskynní brána, propasti, podzemní vodní tok) a Groapa Ruginoasă. Do Bihoru se dostanete lokálkou Oradea - Vaşcău do stanice Dr. Petru Groza (osmdesátikilometrová cesta trvá přes čtyři hodiny, ale je nepochybně větším zážitkem než jízda starou úzkokolejkou z druhé strany pohoří, po trase Turda - Câmpeni - Abrud (Turda leží asi 30 km jihovýchodně od Cluje). Nejrychlejší spojení asi nabízí dálkový autobus Oradea - Arieşeni - Alba Iulia. Podrobněji viz [:rbh].

Munţii Banatului (Banátské hory)

Karpaty začínají a končí u Dunaje. Avšak zatímco Malé Karpaty se opatrně zvedají jako lesnaté kopce až kdesi za Bratislavou, Banátské hory spadají příkře rovnou k řece a spolu s kopci v protější Jugoslávii ji svírají do soutěsky Cazane. Malebné vesnice a ostrovy na jejím dně byly bohužel zaplaveny přehradou Porţile de Fier (Železná vrata), kterou postavili Rumuni společně s Jugoslávci kvůli splavnosti soutěsky. Vápencové Banátské pohoří se skládá z krasových plošin i dlouhých a hlubokých kaňonů. Přírodní rezervace je v soutěsce Cheile Nerei - Beuşniţa. Soutěska řeky Nery je nejdelší v Rumunsku (kolem 25 km) a rozhodně stojí za vidění: strmé vápencové stěny, neprostupné houštiny u řeky a občasné brodění. Pozor na zmije růžkaté, které zde žijí a narozdíl od našich obyčejných zmijí jsou smrtelně nebezpečné! Na průchod soutěskou potřebujete alespoň 2 dny; cestou najdete několik tábořišť. Přístup ze severu je po železnici Timişoara - Oraviţa - Anina, dále asi den pochodu po velmi mizerně značené cestě listnatými lesy k jihu, nebo stopem po silnici do Bozovici a Şopotu Nou (horní konec soutěsky), popřípadě Sasca Montană (dolní konec). Z Bozovici do Şopotu jezdí po 13. hodině náklaďák s horníky. Ze Sasky se dá také pokračovat autobusem na jih do Cărbunari a odtud hornickým náklaďákem (říká se mu také autobus) do Moldovy k Dunaji. Některá místa v banátském krasu jsou pojmenována česky - od roku 1823 tam žije česká menšina (vesnice Sfântă Elena / Svatá Helena, Gîrnic / Gernik, Ravensca / Rovensko, Bigăr / Bígr, Eibenthal). Krajané vás rádi uvidí, popovídají si s vámi a možná vám i nabídnou nocleh; nečekejte ale, že pro ně znamenáte převratnou událost v dějinách vesnice. V poslední době stále přibývá českých tuláků, putujících po Banátu. Obyvatelstvo má navíc kontakty s Českem i proto, že mnoho mladých odjelo za prací do vlasti předků.

Parcul Naţional Retezat

V roce 1935 byl založen národní park (10 km2) v rozlehlém (800 km2) a vysokém pohoří v západní části Jižních Karpat, mezi řekami Râul Mare na západě a Jiu na východě. Přiblížit se k němu můžete vlakem: ze Simerie, která leží na hlavní trati Arad - Braşov, odbočuje k jihu trať do Petroşani a Târgu Jiu. Z vlaku vystupte v některé vesnici na severním nebo východním okraji pohoří (např. Pui) a vydejte se do něj buď pěšky, nebo ještě popojeďte autobusem. Pohoří je tvořeno dvěma západovýchodními hřebeny, oddělenými hlubokými údolími a spojenými uprostřed sedlem. Nejvyšším vrcholem je Peleaga (2509), nejkrásnější je však pravidelná pyramida Retezat (2485) v severní rozsoše hlavního hřebene. Většina pohoří je žulová, pouze část jižního hřebene tvoří vápenec. Retezat byl formován ledovci, v době ledové tekl údolím Lăpuşnicul Mare nejdelší ledovec rumunských Karpat. Proto zde dnes najdete kary a ledovcová jezera. Ve 28 z nich žijí pstruzi a jiné lososovité ryby, bohatá je také zdejší květena. Roste zde na 320 druhů rostlin, z nichž u 14 druhů byl zaznamenán výskyt pouze v Retezatu. V severozápadní části parku byla zřízena přísná rezervace Gura Zlata se zákazem vstupu.

Făgăraş

Nejvyšší, nejdelší a nejrozlehlejší pohoří v Rumunsku. Je přístupné od řeky Olt buď z Transylvánské plošiny ze severu, nebo z jejího průlomu horami ze západu (železnice). V sezóně odtud jezdí autobusy až k chatám Poiana Neamţului (z Avrigu), Bâlea Cascadă a Sâmbăta. Naopak na jihu můžete putovat desítky kilometrů poměrně opuštěným karpatským předhůřím; v masívu Iezer na jihovýchodě díky opuštěnosti žijí snad všichni představitelé karpatské zvířeny. Vlastní Fagaraš je tvořen sedmdesátikilometrovým hřebenem převážně z krystalických břidlic. Na jedné z jeho jižních odboček dominuje nejvyšší hora Rumunska Moldoveanu (2543). Můžete zde pozorovat výrazné pozůstatky činnosti ledovců - jezera, kary, široká údolí ve tvaru U. Nižší partie byly naopak formovány vodou, a tak se údolí zužují do V a hřebeny rozšiřují v široké hřbety, porostlé místy skutečnými pralesy. Pod 1200 m nadmořské výšky rostou černé buky, do 1500 smrky, do 2000 kleč a pěnišníky; výš už jen ostřicové louky s horskou květenou. Můžete tu potkat medvěda, rysa, vlka, jelena i kamzíka. U největšího jezera Bâlea (4,5 ha, 11,5 m) je přírodní rezervace, stejně jako na Poiana Narciselor (Narcisová louka) jižně od města Făgăraş.

Harghita

Severovýchodně a východně od Brašova najdete několik nižších pohoří sopečného původu. Vytékají zde četné minerální prameny, můžete obdivovat i sirná jezírka a "jedovaté díry". Samotné pohoří Harghita se táhne severojižním směrem severovýchodně od města a jeho největší zajímavostí je jezero Sfântă Ana v kráteru vyhaslé sopky.

Cheile Bicazului

Soutěska v údolí Bicazu ve Východních Karpatech, 25 km nad stejnojmenným městem. Patří k nejvelkolepějším přírodním partiím Rumunska. Bystřina si proráží cestu úzkou, místy jen 4 m širokou průrvou, nad níž se tyčí skalní stěny do výše 300 m.

Maramureş a Rodna

Dva horské celky v severní části Východních Karpat u ukrajinských hranic jsou přístupné po železnici z Kluže nebo ze Satu Mare. Rodna je vyšší a opuštěnější. Na svazích jejího nejvyššího vrcholu Pietrosul (2303) se nachází velká přírodní rezervace (2800 ha), kde žijí medvědi, kamzíci a orli. V nižším Maramureši najdete ještě dnes pastýřskou idylu: stáda ovcí na hřebenech, v údolí vesničky s dodnes živým folklórem. Kroje se tu nosí při každé slavnostnější příležitosti, mnohé domky a kostelíky jsou dřevěné. S obyvatelstvem se často domluvíte rusky, žije zde spousta Rusínů jako v sousední Zakarpatské Ukrajině. Hraniční hřeben na Maramureši je nepřístupný, bez povolení se nesmíte k hranici přiblížit na méně než 500 m. Pokud vás chytne rumunská hlídka, může vás to stát vysokou pokutu v markách; něco snad usmlouváte, když u vás valuty nenajdou a budete mít desetitisíce lei. Nebudete-li mít nic, riskujete několikatýdenní vězení.

Sedmihradsko

Timişoara / Temesvár

Největší město v Banátu (200 000 obyvatel) a druhé největší v Rumunsku. Žije tady smíšené rumunské, maďarské, německé a srbské obyvatelstvo (tak jako v celém Banátu). První zmínka z roku 1212 je o městě Castrum Temeniensis. Bylo zde opevnění, zničené Tatary ve 13. století. Od 14. století byl hrad občasným sídlem Anjouovců. Od 15. století stál v popředí jako středisko odporu proti Turkům; novou pevnost vybudoval János Hunyadi. V roce 1514 byl před hradem s druhy zajat a popraven vůdce selského povstání Gheorghiu Doja (Doža). V letech 1552 - 1716 bylo město v držení Turků, potom ho Eugen Savojský dobyl pro Rakousko. Ve městě je barokní římskokatolická katedrála (1736 - 1773) od Fischera von Erlacha. Rovněž radnice je barokní (1731 - 1734). Nejkrásnější barokní památky najdete na náměstí Piaţa Unirii, nedaleko tržiště. Z ostatních staveb stojí za vidění pravoslavná metropolitní katedrála (Catedrala Metropolitană), která ovšem pochází až z roku 1936.

Arad

Jedno ze tří velkých sedmihradských měst, ležících pod Karpatami na okraji Velké uherské nížiny. Má 126 000 obyvatel a protéká jím řeka Mureş. Bývala tady předsunutá římská pevnost na ochranu hranice impéria (limes Romanus). Od poloviny 16. do 18. století bylo město obsazeno Turky, a tak se tu starší památky nedochovaly. Výjimkou je pravoslavná katedrála z roku 1698.

Oradea / Nagyvarad (Velký Varadín)

Nejsevernější ze tří sedmihradských měst, ležících při maďarské hranici na okraji Velké uherské nížiny (130 000 obyvatel). Původně to byla římská kolonie Ulpianium, založená roku 106 císařem Traianem. Město vzniklo v 11. století jako sídlo biskupa. Největšího rozkvětu dosáhlo v 15. století za vlády Matyáše Korvína, který město, v němž byl vychován, štědře podporoval. Silně utrpělo nájezdy Tatarů a později Turků, kteří je na kratší dobu ovládli. Žije zde hodně Maďarů. Ve městě jsou pěkné novoklasicistní stavby z přelomu století, avšak starší památky se tu nedochovaly.

Cluj / Koloszvár (Kluž)

Třetí největší rumunské město (191 500 obyvatel), středisko maďarské menšiny v Sedmihradsku. Pod jménem Napoca tu stálo už dácké a později římské město; v 11. století bylo středem vévodství Gelu. Šířící se maďarské panství zasáhlo i Kluž, která se jako Castrum Clus stala centrem nového kraje. Střed města tvoří Piaţa Libertaţii s kostelem Sfântu Mihai ze 14. století (jeden z největších a nejvýznamnějších gotických kostelů v Rumunsku) a pomníkem uherského krále Matyáše Korvína, který se tu narodil. V háji Hoia na okraji města je skanzen - Muzeum sedmihradské vesnice.

Alba Iulia

Někdejší hlavní město Sedmihradska leží v údolí řeky Mureş (Maruše). Už v 5. století př. Kr. tu stálo dácké město Apulon, které později vystřídala římská Apula, sídlo provincie Dacia Apulensis. Bylo zde i jedno z nejmohutnějších římských opevnění v Dacii, pevnost legie Gemina. Na jejích základech vyrostly později tři další, čtvrtou je dnešní mohutná pevnost, vzniklá v 18. století pod dohledem rakouského vojevůdce prince Eugena Savojského. K pozoruhodným stavbám v pevnosti patří i pravoslavná (20. léta 19. stol.) a římskokatolická (13.-18. stol.) katedrála, nebo barokně přestavěný vévodský palác.

 

Západně od Sibiu v pohoří Şurean byly u obce Gradiştea de Munte objeveny pozůstatky dáckého sídelního města Sarmizegetusa. Základy hradu, civilních a vojenských staveb, dílny řemeslníků, několik svatyní, opevnění a hrady v okolí - například u Costeşti nebo Blidaru. Je to jedna z nejrozsáhlejších upomínek na tento hrdý národ, jenž obýval zemi dávno před Římany. Když byl poražen poslední dácký král Decebal, vzniklo zde římské vojenské a správní středisko Colonia Ulpia Traiana. Město mělo 10 až 20 000 obyvatel a bylo nejdůležitější v provincii.

Sibiu

Významné město (115 000 obyvatel) na kopci v úvalu řeky Cibin. Ve 12. století zde vznikla na místě dáckého a pak římského sídliště osada saských kolonistů Hermannstadt. Díky řemeslné výrobě a obchodu se rozrostla v důležité opevněné město, které se stalo významnou baštou proti tureckým vpádům. V bojích s Turky v 17. století bylo velmi zpustošeno. Pro své mocné, důkladné opevnění bylo vojenským střediskem Sedmihradska a několikrát dokonce jeho hlavním městem. V 18. století bylo obnoveno a značně rozšířeno, přičemž dostalo dnešní barokní charakter. Z barokních památek je významný Brukenthalův palác z let 1777 - 1785. Dolní Město si však uchovalo svůj středověký ráz křivolakých uliček, náměstí a starých domů.

Sighişoara / Segesvár

Historické město v Transylvánii, 118 km severozápadně od Brašova, leží při řece Târnava Mare. Bylo založeno ve 12. století; největší rozkvět prožívalo ve století 16., kdy kvetl obchod s Valašskem a Bukovinou. Tehdy bylo taky důkladně opevněno. Ve Starém Městě v podhradí se zachovaly starobylé domy s půvabnými nádvořími a typickými střechami, malebná zákoutí.

 

Mezi Sibiu a Brašovem leží město Făgăraş, jehož stará část má ráz saské středověké obce. Pod pohořím Perşani, nedaleko silnice spojující Sighişoaru a Brašov, stojí v obci Homorod jeden z největších a nejmohutnějších opevněných kostelů. Stavěl se v několika etapách od 13. do 17. století. Opevněné kostely jsou také okolo obce Feldioara, která leží odtud směrem k Brašovu. Nad ní se tyčí zříceniny mohutného hradu řádu německých rytířů ze 13. století. Další mohutný opevněný kostel stojí v obci Prejmer severovýchodně od Brašova. Dvanáct metrů vysoké zdi s věžemi a bránami skrývají i provizorní obydlí pro obyvatelstvo v případě nebezpečí.

Braşov

Jedno z nejvýznamnějších rumunských měst, leží v samém srdci země, v jihovýchodním cípu Sedmihradska, u přístupu k průsmyku, který vede na jih do Bukurešti. Má 163 000 obyvatel. Město na místě dáckého sídliště tu vybudovali saští přistěhovalci a pojmenovali ho Kronstadt. Díky intenzívnímu obchodu s Valašskem i Moldavskem a kvetoucím řemeslům zaznamenalo rychlý rozmach. Dokázalo se ubránit i tureckému náporu, a tak bylo obsazeno až za první světové války německými vojsky. V roce 1919 bylo připojeno k Rumunsku, ale zůstala zde početná německá a maďarská menšina. I přes socialistickou industrializaci po druhé světové válce se celkem zachovala stará část Brašova, který v letech 1950 až 1961 obdržel jméno Oraşul Stalin.

Pamětihodnosti:

 

Asi 30 km jihozápadně od Brašova v městečku Bran stojí na skalní výspě ve výši 750 m středověký hrad. Byl vybudován ve druhé polovině 14. století jako sídlo Vlada Tepeşe - Napichovače, předobrazu hraběte Draculy. Svou přezdívku si vysloužil tím, že nechal popravit turecké výběrčí daní a jejich hlavy dal nabodnout na kůly na hradbách. Dnes je v hradu muzeum středověkého umění a v přilehlém parku je umístěn malý skanzen se selskými staveními z okolí ze 17. až 19. století.

Moldavsko

Iaşi

Toto město se 170 000 obyvateli bylo od 16. století hlavním městem Moldavského knížectví. Jeho nejzajímavější památkou je chrám Trei Ierarhi (Tří Hierarchů) ve zvláštním stylu, představujícím syntézu moldavských a orientálních prvků. Pochází z poloviny 17. století.

Suceava

Leží v severním Moldavsku, byla sídelním městem moldavských knížat 1380 až 1564. Hrad ze 14. století byl v bojích s Turky několikrát zničen a opět obnoven. Nejstarší stavbou je kostel Mirăuţi, chrám prvního moldavského metropolity. Další kostely: Sfântu Gheorghe s pestrými smaltovanými taškami na střeše, v moldavském stylu; Hagegadar, starý arménský kostel; Sfântu Dumitru ze začátku 16. století; Sfântu Ion Botezatorul (Svatý Jan Křtitel) z první poloviny 17. století a Biserica Învierea (kostel Nanebevstoupení Páně) z poloviny 16. století.

Kláštery v Bukovině

Desítky starých klášterů jsou roztroušeny po celém Rumunsku, nejvíce pak v lesích na východní straně Karpat, v někdejší rakouské Bukovině. Nejcennějším z nich je Voroneţ u města Gura Humorului. Založil ho kníže Ştefan cel Mare (Štěpán Veliký) roku 1488 v moldavském slohu. Klášterní kostel bývá nazýván rumunskou Sixtinskou kaplí a je jednou z nejvzácnějších kulturních památek v Rumunsku - především díky svým vzácně dochovaným freskám. Klášter Humor ležící nedaleko náleží k mistrovským dílům moldavského umění. Kostel z r. 1530, v 17. století byl klášter opevněn. Podobné kláštery bývají nazývány "ilustrovaná bible", protože fresky s výjevy z bible zdobí všechny jejich fasády. Klášter Moldoviţa v obci Vatra Moldoviţei severně od města Câmpulung Moldovenesc se řadí hned za Voroneţ. Pochází z roku 1532, kostel 1537. Barevné vnější fresky byly zamýšlené jako ilustrovaná bible pro lid. Je obehnán mohutnými hradbami. Uprostřed lesů, 9 km jihozápadně od Târgu Neamţ, byl v 17. století vybudován ženský klášter Agapia. Jeho kostel je vyzdoben ikonami, jeptišky vyrábějí koberce. Klášter Neamţ je nejstarší a nejvýznamnější v Moldavsku. Klášter Putna severně od města Rădăuţi založil moldavský kníže Ştefan cel Mare, který je zde pochován.

Valašsko

Bucureşti (Bukurešť)

Hlavní město země leží ve středu Valašské nížiny mezi Východními Karpatami a Dunajem při říčce Dâmboviţa. Mezi dvěma světovými válkami byla výstavná metropole nazývána Paříží Východu. Dnes je nevzhledným průmyslovým velkoměstem, z něhož bude ještě dlouho cítit šeď socialismu.

První lidé se zde usazovali už na konci starší doby kamenné před 150 000 lety. Podle pověsti založil město pastýř Bucur. První písemná zmínka o městě (1368) používá jméno Cetatea Dâmboviţei. Jako Cetatea Bucureştilor se objevuje v listině Vlada IV. Tepeşe, který založil tvrz proti Turkům a rozšířil město i na levý břeh řeky. Tehdy se Bukurešť začala dělit o funkci hlavního města Valašska se starším Târgoviştem, kde bylo stálé sídlo knížat a metropolitního arcibiskupa. Hrad byl v 16. století přebudován na knížecí sídlo, kolem kterého se usazovali řemeslníci a obchodníci. Po bitvě u Bukurešti s Turky (1595) bylo město poničeno a země zůstala pod tureckým vlivem. Moldavský kníže Gheorge Ghica si po nástupu na valašský trůn (1659) zvolil Bukurešť za své sídlo. Od konce 17. století, kdy vládnul kníže Constantin Brâncoveanu, se město začalo šířit a na pravém břehu řeky vyrostly četné kláštery, kostely, bojarské domy a paláce. Život města však nepříznivě ovlivnilo mnoho válek. Bukurešť byla postupně obsazena a zpustošena Srby, Rusy a Rakušany, zesílil vliv Řeků z Konstantinopole, kteří silně omezili autonomii země. V roce 1862, tři roky po sjednocení rumunských knížectví, připadla Bukurešti významná úloha hlavního města Rumunska. Nastalo období největšího rozkvětu. Byla otevřena univerzita a akademie věd, prochází tudy první železnice. Vyrostly monumentální veřejné stavby jako Atheneum, Univerzitní knihovna, Justiční palác aj. Bukurešť postupně získávala vzhled velkoměsta, rozloženého v zeleni bulvárů a rozsáhlých parků. Její úpadek začal o osmdesát let později, spolu s vládou komunistů. Ceauşescu a jeho soudruzi nechali zbourat polovinu starého města, aby vytvořili prostor pro své paláce. K tomu přibyla ohyzdná sídliště a továrny. Paříž Východu se změnila v nudnou socialistickou metropoli.

Orientace:

Pozoruhodnosti:

Câmpulung

Leží v Karpatech jihozápadně od Brašova. Byl sídelním městem prvního valašského knížectví. Klášter Negru Vodă zde ve 14. století založil zakladatel valašského státu, kníže Radu Negru (zvaný též Černý vévoda). Klášter byl přestavován, poškozen zemětřesením, ale vždy znovu obnoven. 17 km severovýchodně můžete v obci Dragoslavele obdivovat dřevěnou architekturu a v neděli i lidové kroje.

Curtea de Argeş

I toto město západně od Câmpulungu bylo ve 14. století na čas sídlem knížete a metropolity. Zdejší biskupský kostel (Biserica Episcopală) ze 14. až 16. století se vyznačuje drobnou reliéfní byzantskou a arménskou zlatou výzdobou fasády. Knížecí kostel (Biserica Domnescă) je nejstarší pravoslavný chrám v Rumunsku.

Cozia

Klášter v údolí Oltu, 3 km severně od lázní Călimăneşti, patří k nejstarším, nejvýznamnějším a nejlépe zachovalým stavbám ve Valašsku. Dokončen ve druhé polovině 14. století knížetem Mirceou cel Veche, který je tu pochován. Reprezentuje pronikání byzantského slohu na území Valašska. Na sloupové vstupní hale je jasně patrný brâncoveanovský styl. Z vyhlídkové věže klášterní budovy výhled na údolí Oltu a okolní horská pásma. Za silnicí krásný kostelík Bolniţa.

Craiova

149 000 obyvatel. Středisko Oltenie, 250 km západně od Bukurešti. Její předchůdkyní bylo thrácké sídliště Pelendava. Ve středověku byla sídlem bánů, jejichž palác (Casa Băniei) se zachoval. Roku 1699 byl přestavěn v brâncoveanském slohu. Kostel Sfîntu Dumitru ze 17. století je poslední byzantskou stavbou na rumunském území.

Dobrudža a Černomořské pobřeží

Černomořské pobřeží až k Dunaji a dunajská delta byly narozdíl od Valašska a Moldavska po staletí přímou součástí turecké říše a tak se zde o něco více uplatnil orientální vliv. Centrem oblasti je prastarý přístav Konstanca.

Constanţa

150 000 obyvatel. Historie města sahá až do 6. století př. Kr., kdy ho pod jménem Tomis založili řečtí přistěhovalci z Milétu; stalo se brzy centrem kvetoucího obchodu a řemesel. Na začátku našeho letopočtu ovládli zdejší území Římané a Tomis se stala hlavním městem provincie Malá Skythie. V letech 8 až 17 tu žil ve vyhnanství římský básník Publius Ovidius Naso a napsal tu několik děl (Tristia, Epistulae ex Ponto). Dnešní název získala Konstanca za byzantského císaře Konstantina Velikého, který připojil k městu novou čtvrť a nazval ji na počest své sestry Constantiana. Z hunských a bulharských nájezdů se město vždy dlouho vzpamatovávalo; k jeho letargii přispěla i dlouhá turecká okupace (1393 - 1878). V minulém století bylo mocným impulsem pro rozkvět vybudování přístavu a železničního mostu přes Dunaj u městečka Cerna Vodă.

Pamětihodnosti:

 

Asi 10 km jižně od Konstance se nachází osada Agigea, sídlo mořské biologické výzkumné stanice. Návštěvníkům je přístupné akvárium mořské fauny a flóry i botanická a zoologická zahrada. Pobřeží okolo Konstance je známá rekreační oblast - Mamaia, Eforie, Mangalia… Dnes jsou ovšem pláže v létě doslova nadupané Rumuny, kteří si dovolenou v zahraničí většinou nemohou dovolit. Západně od Konstance se nachází proslulá vinařská oblast Murfatlar; je zde však ještě jiná pozoruhodnost. Jeskynní město z 10. až 11. století s obytnými místnostmi, chodbami a kostely, vytesanými do vápencových skal.

Město Istria na sever od Konstance bývá nazýváno rumunskými Pompejemi. Řekové z Milétu zde v 7. století př. Kr. vybudovali Istros, nejstarší antické město na rumunském území. Přestože písek zanášel jeho přístav, udrželo si svůj blahobyt i za římského období v 1. a 2. století. Když se byzantská říše stáhla z oblasti Dunaje, nastal úpadek a nakonec zánik města. Dnes tu však archeologové objevili římské opevnění, veřejné budovy, chrámy, lázně, paláce a domy; v tzv. svaté zóně byly dokonce objeveny pozůstatky několika helénistických chrámů. Ve třech čtvrtinách cesty z Konstance do Tulcey, najdete orientální městečko Babadag. Turecké panství připomíná mešita z roku 1373 a studně Calaigi. Východiskem do delty Dunaje je město Tulcea (40 000 obyvatel). Byla založena před 2600 lety řeckými kolonisty z Milétu pod jménem Aegysos. Je zde Muzeul Delta Dunării a mešita Azizir z 19. století.

Terasu obchodního domu nedaleko přístavu pokrývá obrovská římská mozaika; v archeologickém muzeu najdete jedinečné mramorové plastiky a amfory. Před radnicí na Piaţa Independenţei obrovská bronzová socha Ovidia od italského sochaře Etore Ferrariho. Mešita v maurském slohu (1910) s 50 m vysokým minaretem. Janovský maják ze 14. století, 90 m vysoký. Římskokatolický chrám (1885) v pseudoromantickém slohu, řeckokatolický kostel, pravoslavná katedrála (1884), židovská synagoga španělského ritu - prostě všechna středomořská náboženství jsou zde zastoupena. Zajímavostí jiného druhu je delfinárium a akvárium s faunou a flórou Černého moře, Středozemního moře a delty Dunaje.
V Parku kultury a oddechu východně od Şoseaua Kiseleff se nachází Muzeum vesnice (Muzeul Satului). Bylo založeno v roce 1936 a obsahuje vesnická stavení, dvory, kostelíky, studně i větrný mlýn. Nejstarší z hlavních ulic města a současně nejrušnější obchodní tepna Bukurešti je Calea Victoriei, kterou vybudoval kníže Constantin Brâncoveanu jako spojnici se svým zámkem Mogoşoaiou. Ústí na náměstí Republiky, jemuž vévodí Palác Republiky - někdejší Královský palác z let 1930 až 1937. Pár kroků odtud stojí kostelík Creţulescu, jeden z nejzajímavějších příkladů staré architektury z roku 1722. Protější stranu náměstí charakterizuje napodobenina řeckého chrámu Aeneul Roman (Atheneum) z let 1885 až 1888, sloužící jako koncertní síň. Malá ulička z Calea Victoriei nás dovede k brâncoveanovskému kostelíku Stavropoleos z roku 1724. Na druhou stranu od Piaţa Universităţii vede Calea 1848 kolem nejstarší stavby ve městě, kostela svatého Antonína ze 16. století, až k Metropolitnímu pahorku (Dealul Mitropoliei), na němž stojí komplex patriarchálního paláce a chrámu a odkud je nejlepší pohled na město.
Řeka Dâmboviţa protéká městem zhruba ze západu na východ. Starší část města se rozkládá na levém (severním) břehu. Přímo u řeky leží velké náměstí Piaţa Unirii, západně od něj vychází od řeky na sever Calea Victoriei, končící na Piaţa Victoriei. Odtud pokračuje Şoseaua Kiseleff k zámku Mogoşoaia, ležícím mezi parky a jezery za severním okrajem města. Z obou náměstí se paprsčitě rozbíhají nejdůležitější bulváry a třídy.
Katolický chrám Panny Marie, tzv. Černý kostel (Biserica Neagră), pozdně gotická stavba budovaná ve 14. a 15. století, největší gotická stavba v zemi. Název obdržel od začazení při požáru v 17. století. Uvnitř je sbírka orientálních koberců (?!) a obrovské varhany. Další stavby: saský kostel Sfântu Bartholomeu v románsko gotickém slohu ze 13. století; pravoslavný kostel Sfântu Neculai (Mikuláš) z 15. až 16. století, který byl centrem odporu proti habsburské katolizaci; Casa Sfatului (někdejší radnice) z 15. století; část opevnění ze 14. až 16. století. Malebná čtvrť Schei byla dříve vyhrazena pouze Rumunům a směli ji opouštět jen v určitých hodinách.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

pěkné

(Terra felix, 18. 8. 2010 14:41)

Zdravím. Taky mi tvůj článek pomohl při hledání informací. Díky a hodně zdaru.

skvělý

(Beti, 21. 8. 2009 16:48)

Moc dýk za krasne fotky narodila jsem se v Rumunsku a žíjí v Čechách už 6 lét moc mě to potěšilo.

skvělý!

(Radka, 11. 7. 2009 9:09)

Muselo ti to dát strašnou práci, příspěvek je ucelený, máš v něm fakta, je praktický. Z článku čiší láska k téhle překrásné zemi, určitě pomůže mnoha lidem! Děkujeme a měj se krásně, piš dál.. R. :-)

sdw

(anonim, 26. 3. 2009 10:19)

si krava rumunska

thanks

(Landseer, 21. 4. 2008 19:29)

jé děkuju zachránila si mě před referátem mooc díky...

Vdaka

(Juska, 7. 1. 2008 18:04)

Dakujeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeem, ze sa najde niekto, kto napise o Rumunsku.